Krájí cibuli, snad pro to, slzí jí oči...
Vzácná chvíle-taky jednou mlčí!
Kdysi spolu blbnuli...
A je to už tak dávno, co neosypali se po pouhém doteku...
Ba naopak, s něhou si ho vraceli... Chtěli spolu pod deku!
Kde jsou ty časy? Kam se poděly? Bez bázně, kapky slitování nad nebohou lidskou duší...
Jsou pryč, jen nostalgie nestydatě visí ve vzduchu, trápí ty, co si náhodou vzpomenou! Snad něco tuší...
I letos voda v přehradě příjemně chladí, i letos chtějí se koupat, chtějí se smát a dovádět...
Leč je to pouhý chtíč... Co skutečně chtějí? Snad jenom živořit, svou duši podvádět...
.................................................................................................................................
Nevím, o kom se zde píše... Neznám je! Kdybych snad znala, raději se jim straním...